Florencie - den druhý

Všechno nejlepší k svátku, dědo!

Budík zvoní v 6:30. Slovy - v šest třicet! To je přece hrůza, takhle o prázdninách. Ale my vážně vstáváme! Marta trochu rychleji než já a jde do sprchy a zamyká mě v pokoji mým klíčem, takže se nemůžu dostat ven :D Tak čekám, až se vrátí, pak dávám rychlou sprchu a jdeme snídat. Sice jsme si koupily jogurty k snídani, ale snídaně je na tomhle zvláštním místě v ceně. Bílý houskovitý chleba, marmeládičky a máslíčka, müsli s mlékem, horká voda s příchutí kávy. Všechno to chutná trochu plastově, ale je to snídaně, to stačí. Přesto, že jsme vstaly v tak nekřesťanskou hodinu a plánovaly jsme být na cestě už v 7:30, jedeme autobusem v 9:10. Nevadí. Tak jsme pomalé no. Na zastávce se s námi dávají do řeči nějací místňáci a jeden z nich mluví trochu polsky.

Neprší, ale slunečno taky není. Vystupujeme u hlavního nádraží a míříme směrem k Palazzo Uffizi se slavnou galerií. Cestou ale procházíme kolem Palazzo Strozzi, kde je zrovna Guggenheim výstava "From Kandinsky to Pollock". Takže se stavíme do první fronty. Už za 40 minut vystupujeme po strašně nepohodlných schodech do výstavních prostor. Věci jsou tu skvělé! Ale lidí tolik, že to není až pěkné. Mohly jsme si koupit buď lístek za 9 euro na jednu výstavu nebo za 10 na dvě. Tak jdeme ještě na tu druhou. To je nějaký Číňan a nic moc teda.

Na internetech jsme si našly, že typickým florentským jídlem je taková zeleninovo-fazolová polévka s chlebem. No a protože máme obě rády chleba a tady v Itálii to není moc dostupná potravina (pokud teda člověk nepočítá takové to bílé pečivo, co má tvar jako chleba) a taky že je chladno, hledáme si restauraci, kde bychom si něco takového daly. Chvíli chodíme uličkami, až přicházíme do jednoho místa, kde to vypadá celkem sympaticky. Objednáváme si dvakrát Ribolitta alla Toscana s chlebem a těšíme se. No polévka je dobrá, to jo. Ale ten chleba? Snad ještě horší než všechny ty "chleby", které jsme tady zatím jedly.

Sice jsme se najedly dost, ale na zmrzlinu je prý vždycky místo. Cestou do restaurace jsme procházely kolem takové hezké zmrzlinárny s obřím výběrem, ta se tam vracíme. Marta zmrzlinu miluje. Dává si dva kopečky (pistácii a mandli) a já si vybírám 70% čokoládovou. Sice chci jen jeden kopeček, ale dostávám dva. To je na mě trochu moc. Bojuju dlouho. V průběhu toho procházíme na náměstí před Palazzo Vecchio. Tady je vážně milion lidí. Všichni si fotí Michelangelova Davida. Tahle socha ale ani není originál, ten je sice taky ve Florencii, ale v Galerii del'accademia. Stojíme na náměstí, koukáme na davy a jíme zmrzlinu. Marta už má snězeno a já se fakt trápím. Nakonec mi s tím dost pomáhá, ale kornoutek už je nad síly nás obou.

Z ničeho nic se spouští strašný liják. Jdeme se na chvíli schovat do Palazzo Vecchio a čekáme, až se to trochu uklidní. Pak se posouváme prvním plánovaným směrem - ke galerii Uffizi. No haha, fronta tak na 4 hodiny. To se nám nechce. Domlouváme se teda, že zítra vstaneme strašně brzy, abychom se sem dostaly jako první. Pro teď tedy pokračujeme dále na jih k řece. Přes tu vede krásný "obytný" most Ponte Vecchio. A je tady hezký výhled a celé je to takové pěkné.

Tak chvíli fotíme a taky se fotíme a pak přecházíme přes most s milionem turistů k Palazzo Pitti. I tady je pochopitelně fronta, ale ne tak strašná jako u Uffizi, a zjišťujeme, že pro studenty architektury je vstup zadarmo. Takže trpělivě čekáme, tentokrát asi hodinu. Nakonec získáváme lístky jak do galerie, tak taky do přilehlých zahrad.

Ve spodním patře obřího paláce je vystavena velká spousta obrazů všech možných slavných umělců. V jednotlivých místnostech visí na každém volném místě nějaký majstrštyk (to je normálně spisovné české slovo? nebo proč mi to počítač neopravuje?) od Carravagia, Raffaella, Lippiho, Tiziana. Lotta a já nevím koho ještě. Procházíme z místnosti do místnosti a někde žasneme trochu, někde trochu víc a někde hodně.

O patro výš jsou novější věci, ale to procházíme rychleji. Přece jen už bylo dnes těch galerií docela dost. Zahrady už bohužel nestíhám. Konečně se ale vypršelo a tak se nám ještě nechce do hostelu a jdeme se procházet.

Jdeme podél jižního břehu řeky Arno směrem na východ. Tady stoupáme po serpentinách nahoru na horu. Cestou nepotkáváme skoro žádné lidi, což je neuvěřitelně příjemná změna. Na vrcholu je lidí celkem dost, ale jsou ukáznění a i tady je celkem klid. Výhled je krásný. Jmenuje se to tady Piazzale Michelangelo a stojí tu další socha Davida, tentokrát z bronzu. Musím říct, že se mi vlastně moc nelíbí. Má moc velkou hlavu. Je trochu divný. Chvíli se pak kocháme městem a pak do něj sestupujeme zpátky.

Kupujeme si večeři - bagetu, ricottu, mortadellu a cherry rajčata. Autobusem pak jedeme do hostelu. Už bydlíme samy. Sedáme si na jedinou nedvojpatrovou postel, každá se balíme do deky, večeříme, pijeme víno a česko polsko anglicky si povídáme. Pak na nás ale padá strašná únava. Takže se jen přesouváme každá do své postele, nastavujeme budík opět na nějaký hrozný čas a jdeme spát. Dobrou noc, dobranoc, good night, buonanotte, buenas noches, gute Nacht.