Florencie - den čtvrtý

Budík zvoní v sedm. Ale to je třetí výletový den vážně nemožný čas na vstávání. Takže ho 45 minut odkládáme, pak sprcha, snídaně a jdeme na autobus. Zpět z lesů do civilizace.

Dokonce si pro jistotu kupujeme jízdenky na autobus. Naše první kroky směřují do katedrály Santa Maria del Fiore. Zvenčí zdobená mramorová stavba, uvnitř prostý krásný prostor. A největší kupole na světě. Je to krása. Až na ty lidi.

V podzemí katedrály je archeologické muzeum, kde jsou odhaleny podlahy a další zachovalé věci původního kostela, který tady před katedrálou stál. Odsud se přesouváme do baptisteria. I tady je krásně. A mají k tomu dobře udělanou brožuru, kde se toho člověk spoustu dočte. Oproti včerejšku vážně změna!

Teď bychom teda rády do té kupole. Ale aha! Fronta! Kdo by to byl čekal! Ale tahle vypadá tak na 3 hodiny. Obtáčí se kolem katedrály ze dvou stran. Děsivé. Domlouváme se tedy, že se ve frontě vystřídáme. Marta jde do muzea a já trpělivě čekám. Je strašná zima. Čtu si celou brožuru. A trpím hned na několik způsobů - mrznu, mám hlad a žízeň a celou dobu hraje nějaká ženská na takové ty divné housle písně jako titanic a podobně, doprovází se reprodukovanou klavírní hudbou a žestěmi a podivně se u toho kroutí. Dost mi to leze na nervy.

Fronta nakonec není tak pomalá, jak to z počátku vypadalo a tak už po hodině a desíti minutách píšu Martě, aby skončila v muzeu, že se blížíme dovnitř. Ještě mi stíhá sehnat kafe, abych se trochu zahřála a nakopla a pak stoupáme 460 schodů vzhůru. Nejprve se zastavujeme na nižším z ochozů v kupoli uvnitř chrámu. Je to vážně velkolepé.

Pak pokračujeme dál mezi dvěma plášti kupole až na její vrchol. Už samotná cesta stojí za to. A pak ten výhled! Je to krása. Zrovna mi dochází film ve foťáku, tak si ho tady nad Florencií měním, protože je opravdu co fotit. A ještě se zrovna vyjasnilo a je nejkrásněji za celý den. A Brunelleschi byl fakt borec.

Když už jsme dost nabažené, sestupujeme zase dolů se zastávkou na vyšším ochozu. Já jdu pak do muzea atady to vážně stojí za to. Super prostory. Malé místnosti, velké místnosti, hranaté místnosti, kulaté místnosti, dobré popisky, hezké materiály, super video o konstrukci kupole, staré návrhy na dokončení části fasády kupole (dřevěné modely vyrobené podle návrhů jednotlivých architektů a umělců. Takhle se dělá soutěž!), fasáda původního kostela, všechno je to dobré.

navigační systém v muzeu

Michelangelova Pieta

Marta shání jídlo na cestu a za 40 minut už mě čeká před muzeem se zmrzlinou - jogurtová a pistáciová s bílou čokoládou. Pospícháme na autobus do Milána, loučíme se s Florencií. Je to vážně krásné město. Ale těch lidí. Ty fronty. To je fakt šílenost.

Do Milána jedeme se zastávkou v Bologni (na záchodě tady člověk dostane připravenou porci toaleťáku a účtenku na padesát centů. Legrační). Jedeme metrem, loučíme se a vítá nás déšť. Cestou domů si povídám s rodiči.

Večer už samozřejmě nejsem schopná žádné práce do školy a tak si jen volám s Honzou a jdu spát.