Den třetí
Publikováno 27.10.2013 v 22:21 v kategorii Bochum, sociální praktikum, 2011, přečteno: 175x
Dnes ráno jsem nějak nestíhala. Ale naštěstí jen ráno. Celý den byl totiž úplně pohodový.J Konečně pořádně vysvitlo sluníčko. Svět je pak hned o něco krásnější! V komunikaci s dětmi jsem udělala viditelný pokrok. Asi ho vidím jen já, ale to nevadí! Nesnažím se už utéct před každou otázkou a radši si ji nechám několikrát zopakovat. Když to ani po desáté nepochopím, omluvím se, usměju a hledím si zase něčeho jiného.
Už jsem dokonce sebrala tolik odvahy, že jsem Anně, která se vlastně nejmenuje Anna ale Tuana, položila otázku. Joah a Juri totiž dneska měli stejné košile. A tak jsem si jich začala více všímat a zjistila jsem, že jsou si docela podobní! Oba mají delší vlasy v copku (o obou jsem si zprvu myslela, že jsou holky), hnědé oči, opálenou pleť. A tak jsem si při své vysoké inteligenci (dneska jsem dokonce špatně uložila nádobí do myčky!) říkala, že jsou to možná bratři. A ejhle, měla jsem pravdu!
Jak už jsem zmínila, bylo dneska krásně. A tak si děti nemusely brát ty roztomilé žluté kalhoty. Naštěstí je poznám i bez toho! A tady je důkaz mé zářné paměti ve formě seznamu jmen VŠECH dětí:
· Eileen
· Florian
· Charlotta
· Ida-Maria
· Joah
· Johanna
· Joshue
· Juri
· Leon
· Lina
· Luisa
· Luise
· Matteo
· Mia
· Phillip
· Ruben
· Simon
· Sophie
· Tom
· Tuana
A protože bylo tak krásně, byli jsme na zahradě déle než předchozí dny. Upletla jsem další krepákovou čelenku (pro další třídy, kde paní učitelky nestíhají), dýchala při tom čerstvý vzduch a všudypřítomný písek. Mám ho plné boty! A zuby… Potom jsem pomáhala dětem, když chodily na chůdách. Eileen to moc nebavilo, zato Tuana měla opravdu výdrž. A pak chtěla po mně, abych se taky předvedla. No. Pomlčím. Dnešní oběd byl opravdu výborný! Mami, musíš to někdy uvařit. Těstoviny s rajčatovou omáčkou. Ale ne s takovou tou z protlaku, ale z rajčat. Fakt dobré! A k tomu zeleninový salátek. Mňamí!
Ze školky jsem odcházela tak jako předchozí dny a šla se projít. Chtěla jsem se kouknout do těch obchodů, co byly včera zavřené. Tak jsem měla ještě hodinku času a vydala jsem se opačným směrem. Chvíli jsem poseděla, pokochala se tamní architekturou a pak nabrala směr „einkaufen“. Člověk by řekl, že obchody jsou otevřené, když na dveřích píšou, že tam v tu dobu má být otevřeno. Ale ne, Němci jsou prostě ještě větší flákači, než jsem si myslela. Asi 30% obchodů bylo zavřeno, i když cedulka říkala něco jiného. No tak jsem se stavila alespoň do těch otevřených a koupila jsem si housku, tužku (nechala jsem doma pouzdro a chtěla jsem zase kreslit) a šaty. Krásné šaty! AAA! Ve výprodeji, takže ani nemusím mít tak moc černé svědomí. Ne tak černé, jako jsou ty šaty. Mám z nich fakt radost. Možná je taky budeš mít dobré, mami!
Byla jsem domluvená s Ullou, že s ní pojedu domů. Ještě jsem měla čas a už jsem prošla všechny obchody, které mě nějak zaujaly. Tak jsem si sedla na chodník a začala kreslit.
Doma jsem se pak koukla na film „Varieté“ a můžu ho vřele doporučit všem, kdo mají rádi zpěv, tanec, ženy :D Tomu říkám recenze! Na véču dělala Ulla lasagne. Tady v tom Německu to nějak umí, fakt že jo! A zjistila jsem vééélmi příjemnou věc: Luisa je nákupní maniak! Před týdnem se zaregistrovala na ebay. A už jí domů přišlo 7 párů bot a ještě jedny očekává. Celé dnešní odpoledne strávila s kamarádkou v obchodě. A příští týden tam jedeme všechny: Luisa, Isabel, Amelie i já. Těším se.
Večer jsme vyrazily s Luisou a jejími přáteli do sousedního města Witton, do jejich oblíbeného baru. Seděli jsme venku a anglicky konverzovali. Bylo to vážně milé! Konečně jsem se pořádně nasmála a opravdu rozuměla. Skvělý večer! Alex nás pozvala na páteční vysokoškolskou párty. Studuje slavistiku (konkrétně polštinu, pojede do Polska na Errasmus na semestr) a právě o slavistickou párty jde. Třeba si pokecám i v rodném jazyce. Teda jestli tam půjdeme. Taky říkali, že mě musí vzít do barů v Bochumi, ať pořádně poznám město. Tak vidíte, jak tady o mě hezky pečují! Nemůžu si stěžovatJ
Ještě takový bonus: po obědě přišla do naší třídy pomoct paní učitelka ze třídy jiné. Povídaly jsme si a já jsem si zrovna říkala, že je taková znalá, umí hezky anglicky, zná dokonce osobně Ullu a celou její rodinu. No prostě milá paní. A pak u mne naprosto klesla. Chtěla se totiž ujistit, z jaké země pocházím. Prý jestli z Rumunska nebo ČESKOSLOVENSKA!!! No tak to už je vrchol, ne? Česká republika není zrovna nový pojem/ zřízení… Ale hned jsem se cítila chytřejší!
Komentáře
Celkem 0 komentářů