Den sedmý

Jelikož včerejší film nebyl až takovou jazykovou zkouškou, rozhodla jsem se dnes podstoupit další. Šla jsem na mši. Ulla mě odvezla autem ke kostelu. Je krásný! Moderní, spoustu vitráží, zajímavý strop… A byl plný! Bylo tam asi 50 dětí a přes 200 dalších lidí. Jelikož znám všechny věci z českých mší, rozuměla jsem tomu, co se děje při každé z nich. A dokonce jsem rozuměla i kázání. Což znamená, že má němčina se opravdu značně zlepšila :)

Pak jsem se vrátila pěšky domů. To ještě bylo hezky. Ale pak se šíleně rozpršelo a začala bouřka. V podkrovním pokoji to je vážně hodně slyšet! Ještě že se bouřek nebojím. Holky Seppové mají takovou nedělní tradici. Dopoledne se dívají půl hodinky na takové příběhy jedné myši. Asi něco jako Kouzelná školkanebo tak něco. Dneska to ale bylo jiné, než obvykle. Celé to bylo o autech. O jejich výrobě. Zajímavé. Ale příliš technické. Bruno by byl ovšem zcela nadšen! Večer se ještě dívají na nějaké staré německé detektivky, ale to už jsem se s nimi nedívala…

Na oběd jsme měli chřest! Vařený, s pečenými bramborami a omáčkou z bílého vína. Dobrotka! Ulla umí vařit :)

Odpoledne jsme šly na koncert. Rudolf Steiner Schule má krásný sál. Velký asi jako v divadle J. Myrona… Jako první vystupovali kytaristé. Ačkoli kytarové koncerty opravdu nemám ráda, tenhle vůbec nebyl špatný. Bylo tam asi 16 kytaristů (jen 1 holka) a bylo to opravdu dobré. To, co ale následovalo potom, bylo naprosto ohromující! Dechový orchestr. Ale jaký!!! Zaplnili celé pódium. A byli dokonalí!!! Hráli 3 skladby. A ta třetí byla takový mix populárních písniček. Končilo to jednou od Bon Joviho. A vážně to stálo za to!!! Byli profesionální. Doprovázeli je na bicí, bubny, tympány, xylofon a další takové věcičky… A následovala pauza, v níž přišla, konečně, má zkouška němčiny. Odhodlala jsem se mluvit s Frau Scharpey. Cítila jsem se jako B _ _ B, ale domluvily jsme se, že se zítra uvidíme ve školce. Taky jsem se ptala na ty bochumské architekty. Ale nemám tušení, co mi to odpověděla…Po pauze následovalo vystoupení harfistů/loutnistů… Nebo co to bylo. Prostě takové strunové brnkací věci. Bylo to takové tiché, nic moc. Dost uspávající. A já jsem u toho vytvořila svou první papírovou lodičku! Z obalu od bonbonu :D Pak nastoupil smyčcový orchestr. V něm hraje i Isabel. Ta první skladba zněla docela neprofesionálně, ale u dalších tří to výrazně napravili. A jako poslední vystoupil školní sbor. Udělalo to na mne obrovský dojem. Ale to jen svým počtem. Bylo jich opravdu hodně! Nemám odhad, kolik, ale zaplnili většinu toho pódia! Čekala jsem něco famózního. Mnohohlasé písně, spoustu života… Ale bylo to dost jednotvárné. Musím teda říct, že náš školní sbor je lepší :)

Po koncertě jsem už vlastně nedělala nic pořádného… A přesto jsem z dnešního dne nějaká unavená… Takže vám přeji dobrou noc, dobré ráno, dobrý den!