Den prvý

· Anna

· Eileen

· Filip

· Joah

· Johana

· Joshua

· Lion

· Luisa

· Sharlotta

· Simon

· Tom

A možná ještě nějaká další… Na tyto děti samozřejmě nejsem sama. V této třídě pracují 3 učitelky. Ale neznám jméno ani jedné z nich. Což je dost hloupé. Ale taky je divné se jich na to jméno ptát, se mi představily…

Ve školce je 5 tříd. Nejsou děleny podle věku, jsou různě pomíchané. Akorát jedna z nich je pro úplná mrňata. Jsou v ní děti ve věku asi 2 a půl let. Ty ale do školky chodí jen jednou, dvakrát týdně. Další 4 třídy jsou pro děti od 3 do 6 let. Tři z těchto tříd končí ve 2 hodiny odpoledne, jedna je až do 4. Děti z této třídy a malé děti z ostatních tříd (od nás jsou to asi 3) chodí po obědě spát. Mají nádherné místnosti na spaní s krásnými postýlkami. Každá postýlka má nebesa, modré povlečení… Jako v pohádce o skřítcích. Je to tak sladké!

Každá třída má sou hrací místnost, koupelnu a kuchyň. Šatnu pak mají 2 třídy společnou, stejně jako vchod. Paní učitelky samy svým dětem vaří dopolední svačinku a oběd. Funguje to úplně jinak, než klasická česká školka. Je to daleko více jako rodina.

Celý den jsem prožila s dětmi. Ráno se pomalu scházely a dlouho se loučily se svými maminkami. Když se sešly všechny, začal ranní rituál. Paní učitelky vedly eurytmickou část. Společně jsme chodili v kruhu, zvedali ruce nad hlavu, zpívali písničky. A já ničemu nerozuměla. Potom si šly děti umýt ruce. Lion má tento týden službu, takže každému dal do dlaně kapku mýdla a děti poslušně i neposlušně stály ve frontě na umývadlo. Paní učitelka každému dala malý ručníček a děti si je pověsily na svůj háček. Z koupelny jsme se vrátili do hlavní místnosti a sedli jsme si na zem. Luisa s paní učitelkou zapálily svíčku a pak všichni společně říkali ranní průpověď. Luisa pak vzala malou mušličku, ve které byl nějaký balzám, a při říkání další básničky každému dala trošičku do dlaně. Krásně to vonělo. Potom si všichni sedli ke stolečkům. Je legrační sedět na takové malé židličce. Paní učitelka dala každému do modré mističky z modré mísy rýžový nákyp, z modré misky pak přidala jablečné pyré a z modré mističky rozinky. Lion nalil každému čaj z modrého džbánku do modrého hrnečku. Společně jsme se pomodlili (to jsem poznala jen podle slova „Gott“) a pustili do jídla. Bylo to moc dobré. Po jídle děti vše uklidily do myčky.

Teď nastal čas volného hraní. Paní učitelka mě provedla celou budovou a já jsem si potom sedla ke stolu, u kterého si kreslil Joah. Tehdy jsem si ještě myslela, že je to holka. Později jsem zjistila pravý opak. Za chvíli jsem si přesedla k jinému stolu, kde si hrál nějaký další chlapec s malými cihličkami. Vozil je autíčkem tam a zase zpět. Sedla jsem si k němu a začala stavět věže a hrady. Za chvíli se přidal i Joah. A později další děti. Ty přilákalo hlavně to, když jsem začala z cihliček stavět hady tak jako z domina. Hrozně rády to bořily.

Tři starší děti-Luisa, Lion a Johanna-měly vlastní program. Přímo ve třídě mají hoblici. Každý z nich si do ní upnul dřevo a dostali pily. Řezali a řezali. U nás by něco takového nepřipadalo v úvahu!

Pak jsme všichni pouklízeli, s čím jsme si hráli, a šli se chystat ven. Obouvala jsem malinkaté botičky na malinkaté nožičky a zapínala bezpočet zipů. To mě bavilo. Jelikož poprchávalo, muselo si každé dítko obléknout žluté pláštěnkové zahradníky. Vypadalo to hrozně vtipně. Na zahradě (která je mimochodem krásná) jsem pak aspoň poznala, které děti patří k nám. Jiné měly totiž červené a další zase modré nohy.

Tady jsem se zapovídala s jednou ze tří učitelek. Byl to takový zvláštní, čtyřjazyčný rozhovor. Ona je původem Polka, takže vždy něco řekla německy a pak zopakovala polsky. Já ji odpověděla česky, následně německy a pak anglicky. Zajímavé.

Pak se opět napochodovalo do šatny a děti se začaly pomalu vysvlékat a šly si mýt ruce. Následovalo další pásmo nejrůznějších eurytmických pohybů, písní a básní, z čehož jsem porozuměla jen slovům „Vogel“, „fliegen“, „lalala“ a „pipipip“. Cítím se velmi inteligentní. A potom znovu ke stolům na mini židličky, modlitba, přání dobré chuti a oběd-ryba, brambory, brokolice a omáčka. Výborné! Po obědě děti zase uklidily a pak si sedly do řady na židličky. Paní učitelka jim hrála divadlo. Pohádku „Hrnečku, vař!“. Potom se zase oblékly a vyrazily na zahradu. Tentokrát bez žlutých kalhot a beze mne. Já jsem zůstala uvnitř a uklízela. Zametla jsem a pověsila prádlo. Pak jsem se rozloučila a 13:45 jsem odešla. Hned v zahradě školky jsem se ztratila. Je to šíleně členitá budova a zahrada. Nakonec jsem ale trefila, kam jsem měla namířeno.

A to do školní družiny, kde pracuje Ulla. Domluvila jsem se s ní na odjezdu domů a vydala se nakupovat. Koupila jsem si šampón, sprchový gel, krém, žvýkačky… Samé potřebné věci. A zítra si koupím tlusté ponožky, jelikož ve školce je nehorázná zima! Pak jsem se šla projít. A protože se rozpršelo, vrátila jsem se do družiny, kde jsem čekala na Ullu. Společně jsme pak jely domů. Ona jen na otočku -musela s Ameli a Isabel na ortodoncii. Já jsem si udělala večeři a zalezla do postele, aby mi rozmrzly nohy. A v posteli jsem až do teď. Několikrát jsem totiž musela restartovat počítač, abych mohla aspoň trochu komunikovat s rodinou a Stáňou.

Celý dnešní den se mi moc líbil. Jsem ráda, že jsem sebrala tu odvahu a vydala se do Německa. I když je tu zima, je tady krásně. A lidé jsou extra milí!