Den osmý

Dnešní den začal šokem. Do pokoje mi vletěla sýkorka. A doteď doufám, že vyletěla. Nikde jsem ji nenašla a okna mám pořád otevřená… Ale pak to byl velmi pěkný den! Ve školce už mám s dětmi o něco vřelejší vztah. Hlavně Jorin Jaden si mě oblíbil. U oběda vždycky děláme takové dětské blbosti. A mě to strašně baví! :D

Když byly děti na zahradě, uklízela jsem a povídala jsem si s tou paní učitelkou na „P“, co jsem pořád nepochytila pořádně její jméno. Dozvěděla jsem se, že má skoro tříletého syna a její manžel že je Francouz. Srovnávaly jsme waldorfské školství v Německu (velké školy, hodně žáků, …), v Česku (to snad všichni známe) a ve Francii (tam je to dosti podobné jako u nás). Nabídla se mi, že mi vysvětlí, čemu ve školce nerozumím. A tak jsem se hned zeptala na to, proč pořád hrají pohádku „Hrnečku vař“. Dneska to totiž bylo zase! Ale teď už to chápu. Je to pedagogický krok či co. Jde zkrátka o to, že dětem se to takhle dostane do paměti a při několikátém poslechu (každá pohádka je na 2 týdny) se už nemusejí tak soustředit na samotné vyprávění, ale mohou se do toho co nejhlouběji ponořit, vžít. Taky mi napsala všechny ty básničky a průpovědi, abych se konečně orientovala :)

Domů jsem donesla kyblíček s rýží, rybou a zeleninou. To, co zbylo ve školce. Na svačinu jsme měli mléčnou rýži s jablečným pyré. Za ten týden, co tu jsem, je to už po čtvrté!!! Ano, jsem tady spokojená a všechno mi chutná. Ale proč nemůže být někdy pořádný kus masa?! Maminko, už to sice víš, ale ještě jednou: Prosím, až přijedu, uvař mi hovězí vývar (vůbec tady nejedí polévky), pořádný steak, jako přílohu vepřovou panenku a jako dezert kuřecí řízek! Netušila jsem, že bych mohla mít takový absťák po mase! Dokonce jsem si dneska koupila klobásky, takové ty tenoučké, a začala je jíst hned při východu z obchodu. Jsem prostě masožrout ve vegetariánském městě.

Odpoledne jsem hezky proflákala :) Ulla mi udělala banánový shake a já se probírala jejich třemi bednami pohlednic. Jo a taky připravila výborný těstovinový salát se sušenými rajčaty, bazalkou, sýrem a olivami (které jsem ale nejedla). Bylo to vážně výborné!!! Isabel ve mne vložila velkou důvěru. Chtěla, abych jí pomohla s domácím úkolem do ruštiny. Mrzí mne to, ale to dlouhatánské slovo jsem neuměla ani přečíst, natož skloňovat…

A jak se daří vám?