Den dvanáctý

Na dnešní den jsem se těšila. Nebo asi ne. Já nevím… Ale byl krásný. Ráno ve školce řekly paní učitelky dětem, že to je poslední den, kdy tam budu. A tak že tedy ty nejmenší děti nepůjdou spát tak jako obvykle, aby se se mnou mohly rozloučit. Zase jsem zpívala „Čížečka“ a teď už se zapojily i některé děti. Smutné je, že tam nebyla Beata – jedna ze tří učitelek, ta Polka. Nevěděla jsem, že už se neuvidíme, takže jsem se s ní včera ani nerozloučila… Celý den probíhal jako ty ostatní. Akorát jsem místo pletení krepákových ozdob nafukovala balónky.J Naštěstí jsem měla pumpičku, jinak bych asi nenafoukla nic. Já totiž nikdy neumím ten balónek profouknout :D Děti se pak ke mne přidaly. Každý si chtěl zkusit jeden nafouknout. A praskli jsme jen dva! Po obědě dostanou děti pokaždé nějakou sladkost. Dneska jsem jim je přinesla já. Koupila jsem „hanuta“-oplatek + čokoláda s oříšky + oplatek = výborné! Pak jsem zaběhla do družiny. Ulla mi totiž koupila kytky pro paní učitelky.

Když jsem se vrátila, seděli všichni v kroužku a uprostřed byla svíčka. Zpívali jsme jejich písničky a zase přišla řada i na „Čížečka“. Tentokrát i německy! Dostala jsem pohlednici s hezkým přáním (píšou tam dokonce i to, že se pokusí zpívat mou písničku i beze mne!) a svíčku ze včelího vosku. Paní ředitelka, Angelika Sharpey, mi přinesla moje první portfolio. Taky jsem dostala nějaké prospekty o školce a tak podobně… Loučení s Piou bylo pěkné. Říkala, že doufá, že se ještě někdy uvidíme a dala mi svůj email, kdybych se někdy na něco potřebovala zeptat. Když jsem odcházela ze školky, chtělo se mi trochu brečet… Byly to sice jen 2 týdny, ale vytvořila jsem si tam hezké vztahy a mám spoustu krásných vzpomínek.

Cestou domů jsem se ještě stavila do květinářství. Ulle jsem nechala uvázat kytku ze sedmi gerber a holkám jsem koupila takové malé kytičky v květináčích. Měly z toho radost. :) Poslední večer jsme strávily víceméně spolu. Hrály jsme na klavír, fotily se, jedly… Luisa mi dala spoustu hudby, takže mám zase co poslouchat.

Už bych měla jít spát. Ale pořád nemám nic sbaleno. A taky se mi nic balit nechce!L Chtěla bych tu ještě zůstat… Ale moc se na vás všechny těším :)

Říkala jsem si, že by bylo pěkné, kdybych si ke každému dítěti napsala nějaký postřeh… A ráda se o to s vámi podělím :)

· Eileen – s tou jsem jako s jedinou neměla pěkný vztah. Patří mezi ty nejmenší děti. Ale je pěkně zákeřná! A nechtěla si ode mne nechat zapnout ani bundu…

· Florian – Phillippův mladší bráška. Dneska měl ohromnou radost z Hanuta. A se Sophií tvořili takový roztomilý pár!

· Charlotte – zprvu mě štvalo, jak mě pořád poučuje. Ale jsem vlastně ráda. Dost věcí jsem si díky ní zapamatovala. A ke konci už jsme dokonce byly schopné si i povídat

· Ida-Maria – skoro každý den přišla do školky s plyšovým jednorožcem. Pokaždé jsem ho musela pozdravit, pohladit… Ida byla fajn. Dobře se mi s ní komunikovalo, protože chápala mou jazykovou neschopnost a tak mluvila pomalu.

· Joah – dobře si rozuměl s Idou. A se mnou pak taky. Hodně se snažil mluvit tak, abych mu porozuměla. A je to vážně moc hodný (a hezký) kluk! Počkám si, až vyroste :D

· Johanna – tak s tou to bylo podobné jako s Idou. A taky mi často vysvětlovala, co mám udělat a tak… A když viděla, že už nevím, co říct, tak se toho prostě ujala a děti ji poslechly.

· Jorin Jaden – nejroztomilejší dítě ve školce! Úplně si mě získal! U oběda jsme dělali blbiny. A on se dokáže tak úžasně ksichtit! To prostě nejde odolat!

· Joshue – nejukňučenější dítě. A jinak asi nevím, co napsat.

· Leon – kdybyste v celém Německu hledali nejněmečtějšího Němce, je to Leon! Blond vlasy, modré oči a mluví němčinou jako z filmu. A když jsme se byli projít do lesa, stoupnul si na houpačku a začal vydávat nějaké příkazy a vše organizoval. Nejvíc mě ale dostalo, když zplna hrdla zvolal: „Scheibe!“

· Lina – nerozlučná kamarádka s Miou a Charlottou

· Luisa – tichá, nejvyšší holka ze školky. V září jde do školy (stejně jako Leon a Johanna). A pořád ji z nosu tekly snople :D

· Luise – hned si mě oblíbila. Chodila se ke mně tulit, hladila mě po vlasech… A jednoho dne přišla s rozbitou bradou. Tak jako já před pár lety, že?

· Matteo – Tomův nejlepší kamarád. A přesto mu pořád nějak ubližoval…

· Mia – nerozlučná kamarádka s Linou a Charlottou. Pořád říkala, že po školce jde ona s Linou k Charlottě/ ona s Charlottou k Lině/ Lina a Charlotta k ní. A byla to pravda :)

· Phillipp – na to, že je mu 5, je strašně malinký. Ale on ani moc větší nebude. Ptala jsem se na to Pii a ta říkala, že měl nějaký problém hned u porodu a tak neporoste… Ale jinak je to hrozně hodný a šikovný kluk! A vypadá jako z Honzíkovy cesty

· Ruben – vždy po obědě usnul s hlavou opřenou o stůl. A má krásné oči!

· Simon – ten byl ve školce jen 1. týden. A pořád mi něco povídal. Vždy se na mě tak upřeně zadíval, takže jsem nemohla dělat, že jsem si nevšimla, že se mnou mluví. A pak mi začal něco popisovat. A já jsem se usmívala a kývala hlavou. Těžko jsem mu totiž mohla říct, že mu nerozumím, když mě u toho vyprávění hladil po vlasech a usmíval se na mě…

· Sophia – dítě se stále červenými tvářičkami! Vážně roztomilá! A zpívala se mnou „Čížečka“

· Tom – po jídle po něm vždy zůstal největší binec. Pokaždé se pobryndal a půlka oběda skončila na zemi…

· Tuana – ta si mě hned oblíbila. Dokonce přivedla maminku až ke mně, aby jí ukázala „Frau Bibi“. Tuana je z turecké rodiny, takže někdy mívala odlišný oběd, aby to nebylo proti jejich kultuře…