Den čtvrtý

Dnešní den byl takový odpočinkový. A to je dobře, protože jsem byla unavená. Ve školce to ale neprobíhalo jako obvykle. Děti si po snídani oblékly zelené košile a obuly eurytmické cvičky. Pak pro nás přišla zelená paní eurytmička. Chytli jsme se hezky do hada a šli nahoru. A začala eurytmická hodina. Různé hopsání, tleskání, běhání a hlavně napodobování pohybu zvířat. Chvíli jsme byli ptáček, pak kůň, za chvilku zase ryba nebo zajíček. Rozkošné.J Potom jsme si hezky posedali do kroužku a zelená paní vytáhla kulatou krabici od klobouku. Měla ji plnou žab. Takových těch dřevěných, co se jim jezdí po hřbetu takovou tou tyčinkou a ony pak kvákají nebo jak to nazvat. Každý jsme jednu dostali a kvákali jsme. A pak jsme zase odhopkali dolů a na zahradu. Upletla jsem další krepákovou věc.

Na oběd dneska byly würstchen a taková salátovitá omáčka či co. Prostě brambory s mrkví a buřt. Myslím, že bratwurst-je to takové to bílé, že? U jídla se se mnou snažil komunikovat Simon. Hrozně upřeně na mě koukal, takže jsem nemohla dělat, že nevím o tom, že na mě mluví. A tak jsem poslouchala a vážně jsem se snažila mu porozumět. Ale marně. Nepochytila jsem snad ani slovo. Nejen že mluví německy. Je to ještě taková ta dětská němčina. Prostě španělská vesnice :D Ale úplně si mě získal. Ne tím povídáním, i když to, světe div se, bylo sladké. Simon si mě asi totiž oblíbil. Hladil mě po vlasech, tulil se ke mne… Myslím, že jsem se stala taky oblíbenkyní Tuany. Včera ráno chytla maminku za ruku a přivedla ji ke mne se slovy: „Das ist frau Bibi“ a maminka udělala „Ooo! Sie hat die lange Haare!“. SladkéJ

Domů jsem šla pěšky. Přes naprosto dokonalé, úžasné a ááá ječmenové pole! Vážně krása! Netušila jsem, že může být ječmen tak překrásný! No a pak jsem si zdřímla. Něco jsem si přečetla, najedla se… A teď už přeji dobrou noc :)