Cry Baby

S vidinou lepšího dne a v očekávání příjezdu Denči,Janči a Simči vstávám s dobrou náladou. Beru brunovu koloběžku, přes rameno tašku (a v ní lahváče na vrácení. fakt vtipná kombinace) a jedu do obchodu. Do kopce mě to na té kolobce moc nebaví :P Ale i tak je to prostě rychlejší způsob než chůze. Kupuju mléko (Bruno má šílenou spotřebu!), chleba, sýr, čokoládu a toaleťáky. Jo, už se toho po*ralo tolik (promiňte mi tak explicitní výraz), takže pro jistotu balení po osmi. Dolů fičím rychlostí větru a jdu chystat svačinky a snídani a vůbec si připadám jako moje maminka :) Budím Bruna a chystáme se na dnešní den. Jedeme na metro. Cestou vyřizuju všechny možné telefonáty (a to ještě nevím, že budu s mobilem u ucha celý den). Pak na naši oblíbenou zastávku Nádraží Holešovice a z ní tentokrát o jednu dál tramvají k Veletržáku. Možná tomu nebudete věřit, ale jsme na místě ještě 5 minut před smluveným srazem! V opačném směru přijíždí tramvaj č. 17 a L&T.... nikde. Nevadí. Zkontrolujeme přeplněnou vstupní halu Národní galerie a čekáme na další sedmnáctku. Tam taky nic. Už je 10:16, přijelo několik tramvají a pořád nic. Volám na hotel, na pokoji nejsou. Telefon nemají. A tak nám nezbývá, než doufat, že opravdu přijedou.
A ano! Nakonec jsou opravdu tady. Tom se směje, že na ně čekám se školní aktovkou na zádech, v sukni a na koloběžce. Kupuju lístky na Slovanskou Epopej. A, milí zlatí, kdo jste ještě Slovanskou Epopej Alfonse Muchy neviděli, račte tuto skutečnost co nejdříve změnit (v Praze je do prosince 2015). Je to impozantní!!! Obrazy vysoké a široké přes 4 metry. Atmosféra. Emoce. I ta nejvzdálenější osůbka má dokonale propracovaný obličej. Poselství. Historie. Prostě ohromné! O všem jsme si přečetli v českém a anglickém průvdoci a všichni naprosto uneseni směřujeme k Husovu pomníku na Staroměstském náměstí, kde se setkáváme s Denčou a Simčou.
Pokračujeme společně do Havelské Koruny - samooblužné jídelny, kde si za levný peníz můžete dobře (a česky) najíst. Dávám si boršč a svíčkovou se dvěmi (abych to zas moc nepřehnala). Připouje se k nám Janča a tak si všichni užíváme čas společně. To ale brzy končí. Sotva totiž doobědvám, ukazuje se opět realita - a tentokrát s ještě šerednější tváří. k těm všem šílenostem se ještě přidávají stížnosti našich budoucích sousedů na hluk a nepořádek z rekonstrukce a je potřeba srovnat řemeslníky do latě. Jelikož Kateřina pracuje, jsem jediná, kdo to může udělat. Se slzami v očích se loučím s celou partou. Beru koloběžku a přidává se ke mě Brunou, který je mou obrovskou oporou.
Na bytě nakonec není nic tak černé, jak se na první pohled zdálo. Přeměřím ještě pár věcí ve svém budoucím pokoji a jdeme zkontrolovat sklep. Ke každému bytu náleží plechový box se zámkem. Všechny jsou umístěny v jedné místnosti, do níž vedou dveře, které se zřejmě někdo snažil otevřít způsobem, k němuž není třeba použít klíč. Volám Kateřině a po všech těch trablích, které už jsme s bytem měly, se rozhodneme informovat lidi, kteří mají kontrolu nad domem pod palcem.
Mezitím s Brunem nastupujeme do metra a míříme na Vyšehrad, kam už se vydaly holky s L&T. Když vystupujeme, volám Denči, abych zjistila, kde je najdeme. A zjišťujeme, že jsme jeli tou stejnou soupravou! Sešli jsme se tak (díky koloběžce) daleko dřív, než jsem čekala. Procházkovým tempem tak vyrážíme na Vyšehrad. Ale ve chvíli, kdy tam dojdeme (a to naprosto doslovně), mi volá Kateřina. Okamžitě zpět na byt - policie je na cestě. Tentokrát už jsou slzy dál než na krajíčku. Půjčuju si teda koloběžku, Bruna nechávám s nimi a spěchám na byt, co to jde. http://www.youtube.com/watch?v=eDIaDS9HhMw
Přijíždím něco po čtvrté. Kupuju v Mamma Coffee velké latté a čekám. Čekám a čekám. Do šesti večer. Sedím na dvorku a klepu kosu. Na Brunově tabletu píšu šnečím tempem část blogu. Později se mi daří sejít se se všemi aspoň na večeři v Pivovarském domě. Všichni jsme ale tak prokřehlí, že si místo piva dáváme čaj. Bruno pro nás dva vybírá přírodní krůtí řízek s bylinkovým máske a zeleninou. A vybral moc dobře!
Po jídle už jsme všichni unavení. Loučíme se a těšíme na zítra - na výlet na Hrad. Stavujeme se ještě do Tesca, tentokrát pro 4 krabice, a jdeme/jedeme domů. Po pár srdceryvných telefonátech a posmrkaných kapesnících padáme únavou a doufáme, že zítra bude líp.