Contemporary art

Dneska už vstávat musím. Mám od 10 přednášku. Gala ještě spí, tak se v kuchyni pohybuju jako myška. Nakonec ji ale stejně musím probudit - neteče teplá voda. Bylo to jen špatně otočeným kolečkem na kotli, ale to jsem přece nemohla vědět.

Dojídám první cornflakes. To znamená, že už tu jsem nějakou dobu. Letí to. Na počasí se toho moc nezměnilo. Sice neprší, ale teplo pořád není. Měla bych si konečně zašít ty kožené rukavice.

Přednáška Contemporary art (Současné umění) se koná v budově č. 14 v aule B.6.1. Úplně nahoře v šestém patře jedné z budov kampusu. Už je tady docela dost lidí, ale takhle asi vypadají ty komornější hodiny. Přednáší Hermann Wilhelm. Když vchází do dveří, málem opouštím učebnu - na prví pohled vypadá jako Šanda. Je to ale spíš Šandovo suprhodné sympatické umělecké německé dvojče. Hermann sem lítá co 14 z Mnichova. Abychom si nahradili každý druhý týden, kdy tady není, budou naše úterní přednášky dlouhé 6 hodin. S hodinovou pauzou na oběd. Zní to strašně. Ale ono to tak strašné nebude. Budeme taky chodit na exkurze, na výlety, do města, možná pojedeme do Mnichova… V následujících přednáškách budeme vždycky vycházet ze zadaných úkolů. Na příště máme vyfotit nějaké umělecké dílo ve veřejném prostoru. Nad vytištěnými fotkami si budeme povídat. Další hodina bude vycházet z diskuzí nad krátkými videi, která natočíme někde na periferii, na veřejném místě, kde by mohlo nějaké umění být. Potom zase půjdeme na Cimitero Monumentale (hřbitov, kde je pohřbeno hodně umělců a architektů a mají zajímavé hrobky) a budeme kreslit architekturu a sochu v různém záběru. Pak bude našim úkolem vytvořit fotomontáž - zasadit do místa, kde jsme natáčeli video, nějaké už existující umění. A na závěr, což bude taky podkladem pro zkoušku, navrhneme vlastní umění, které by v tomto prostoru mohlo být. Můžeme pracovat i ve skupinách, ale to se mi asi nechce. Myslím, že to bude zajímavé a dost se na to těším.

V pauze obědvám své brambory s fazolkami na chodbě s výhledem na kampus a okolní zástavbu. Ještě že Honzu napadlo, abych si s sebou vzala ty krabičky!

Po přednášce ještě zůstávám docela dlouho ve škole. Doma jsem totiž pořád bez internetu, tak doufám, že si s někým zavolám přes skype aspoň ze školy. Ale ono ne. Zkoušíme to s Brunem docela dlouho, ale mě prostě nejde slyšet. Koupila jsem si sice sluchátka s mikrofonem, ale jak mě můj skvělý bratr poučil, nebude to takhle s mým počítačem nikdy fungovat. Musím si pořídit mikrofon zvlášť (to ale zase potřebuju ten internet doma pochopitelně). Tak jsem ráda aspoň za tohle jednostranné spojení přes blog. Mějte se!