Castello Sforzesco

Už to tak vypadá, že mám prostě dlouhá rána. Ani dnes se mi nedaří probudit se před polednem a než vylezu z postele uběhne ještě další delší chvíle. Okolo třetí konečně vycházím z domu. Předpověď hlásila krásný slunečný den… Ale venku je pod mrakem a vlezlá zima. Mám s sebou foťák, ne tohle černobílé počasí se celkem hodí i černobílý film a tak cestou občas něco vyfotím.

Jdu pěšky přes Corso Garibaldi ke Castello Sforzesco - hradu z 15. století, který dnes slouží jako galerie. V neděli je spousta kaváren a podniků v Miláně zavřená. V jednom otevřeném si dávám espresso, abych si trochu zahřála ruce zmrzlé z focení. U hradu se potkávám s Katkou. Původně jsme se chtěly podívat dovnitř, ale protože je neděle, je tady taky spousta lidí a to nás odrazuje a odkládáme návštěvu na někdy příště. 

Procházíme se velkým přilehlým parkem (je tady taky pouť se spoustou atrakcí, ze kterých je mi špatně už jen při pozorování) a pak ještě nějakou dobu ulicemi Milána.

Protože jsme obě dost prokřehlé, sedáme si nedaleko náměstí Duomo do kavárny a dáváme si čaj na zahřátí. Venku se pomalu stmívá. Těším se, až bude teplo a budeme moct sedět venku a dlouho. Teď nás ale zima žene domů, takže se v metru loučíme a každá jedeme svým směrem.

Doma se pouštím do menšího úklidu (velký úklid se v tak malém bytě asi ani nedá dělat), vysávám, vytírám, chystám si malou večeři… A se skleničkou červeného (je to prý opravdovsky zdravé, dát si denně 2 deci!) si sedám ke knížce. Nezdá se to, ale ten čerstvý vzduch člověka unaví! Takže bunasera, buonanotte, arrivederci!