Be careful with a fool

Snídám u přímého přenosu z Colours of Ostrava - koncert Visacího zámku, píseň http://www.youtube.com/watch?v=ZuYx_z9KU68. Zprostředkováno přes skype díky rodičům :) V práci vše při starém, zase zpátky na svém druhém patře. V pokoji 208 je už minimálně 4 dny Charles Studen. Tajemný člověk. Nikdo z nás ho nikdy neviděl. Nikdy jsme neviděli nikoho vcházet ani vycházet z pokoje. Každý den to na pokoji vypadá stejně. Zatažené závěsy, všude zhasnuto, svítí se jen nad kávovarem. Postel ustlaná. Všechno čisté. Žádná zavazadla. Jen v koupelně toaletní taška. Řekla bych, že tam nikdo není. Ale každý den je jeden špinavý hrníček a vypitý černý čaj. V koupelně použitá jedna sklenička. A akorát dioptrické brýle leží každý den v koupelně na jiném místě. Jsem hrozně zvědavá, co je takový člověk zač!

U oběda s Denčou vytvoříme umělecký počin. Veledílo. Prostě krásné přání pro naši milovanou Terezku k narozeninám! :) Nějaká paní nám to pochválí a pak se ptá, jestli to máme pro mladší sestru :D Ale naším hlavním darem je to, že jsme se opravdu rozhodly poctivě běhat a veškeré to úsilí věnujeme Terce :)

Po práci jedeme domů a jdu si lehnout ven. Je tady vážně krásně! Když vítr fouká správným směrem, nese s sebou útržky hudby z festivalu. Povídám si s Adél a chystám fotky pro Leslie a Toma. Pokud jim to totiž teď nezačneme postupně předávat, asi je od nás nikdy nedostanou. A já si tak aspoň vymažu milion fotek, které jsou rozmazané, na kterých se všichni tváří blbě, kde je vidět jen kousek nohy a podobně.

V osm jdeme s Denčou běhat. Trenér iPhone nám na dnešek nakázal 5 minut rozehřátí a 30 minut běhu. Tak se rozehřejeme včerejším tempem a samotný půlhodinový běh pak zrychlíme. Je to asi jen o trošku, ale už vůbec nejsme schopny si povídat! Ještě včera bychom v situaci, kdy spatříme srnu, řekly: "Hele, tam je srnka!" "A tam další! A koukni, jak skáče!" Dneska se ale nezmůžeme na víc než ukázat prstem se slovy: "Srna!" a "Tam!" Domů dojdeme úplně rudé. Vzdálenosti už to asi měří normálně, protože jsme běžely stejnou trasu, ale dnes to místo 9,7 km bylo 5,4. Naší průměrnou rychlostí tedy kilometr za 6 a půl minuty. Zítra máme odpočívat a tleskat rukama nad hlavou, abychom si uvolnily ramenní svaly. Tak na to se moc těším :D

Dám si sprchu a pak se s Jančou vymódíme. 

Jdeme totiž na festival! Sedáme do auta a dojíždíme do Winthropu. Dvakrát přeparkováváme blíže k pódiu. Je tady spousta karavanů a stanů. Prý je to festival pro 2,5 tisíce lidí. Ale nevím teda, jestli bych dala $80 za 3 dny v tomto místě s tak malým množstvím interpretů… 

No, teda vím. Nedala. Procházíme parkoviště a dostáváme se až k oplocení, před kterým stojí dlouhá řada chopperů. Dál už se nedostaneme. Ale Johnnyho Wintera slyšíme dobře. http://www.youtube.com/watch?v=8Tyg5SJDpiQ Obcházíme areál a skvěle se bavíme. Čím? Pozorováním lidí. Jsou nabalení, jako by tam měli strávit tak 2 roky minimálně! Ti, kteří už areál opouštějí, si na zádech nesou skládací židličku a v ruce přenosný chladicí box :D Bavíme se hlavně tím, že na Colours se nesmí ani s deštníkem nebo flaškou vody a tady jsou s takovýma zásobama :D

Nakonec si uděláme ještě fotku se stylovým chlápkem na Harley, který nejen že ví, že existuje Česká republika… On dokonce ví, kde je a ještě taky to, že se u nás událo roku 1968 něco pozitivního ve vztahu s Ruskem. No prostě hledíme jak telata na nové vrata…

Se zaprášenýma nohama pak jedeme domů. Nedá mi to a zkouším pátrat po Charlesovi Studenovi. Třeba je to nějaký vrahoun! Nebo blázen! Nebo spisovatel, skladatel… Co já vím. Najdu jen to, že by měli existovat asi 2. Oba v Massachusetts. Jednomu e 69 a druhému 98. A to je vše, co zjišťuji.

Sedím v posteli u otevřeného okna, odkud je docela slušně slyšet další kapela. No něco by se mělo dít asi do dvou do rána. Ale jsem dost unavená na to, aby mi to vůbec nevadilo, takže se docela těším, až asi tak za dvě minuty usnu za zvuku basů a bubnů.