Barn Dancing

Nakupování mě nějak zmohlo. A tak odkládám budík. Ale o trochu víc, než bych měla. Navíc nejsem jediná! V 7:10 budí Denču Jeníkova smska. Vyskočí z postele a běží si čistit zuby. Pak jde do kuchyně. A u toho si uvědomí, že já nemám skvělého přítele, který by mě ráno pěknou zprávou vytáhnul z postele a musí zastat tuto práci sama. Chuděra ode mě místo sladkého "Dobré ráno" slyší výkřik o stejném počtu slabik a rovněž začínající na "do", ale rozhodně ne s tak milým obsahem. Takhle to prostě dopadá, když lezu z postele v 7:15. Vystřelím z pokoje jak namydlený blesk, abych si dala super rychlou sprchu a pokračovala do kuchyně. Do tašky hážu krabičku s obědem, svačinku, pití, řasenku, linky, krém, pudr a tak dále. Do kapsy lžičku, náušnice, hodinky i prstýnek. A do rukou hrnek s kafem, toast a jogurt. Takto "připravená" běžím do auta a vyjíždíme. Denča v o pět minut méně žalostném stavu řídí a místo do práce odbočuje na město. My totiž ještě musíme tankovat! Aspoň si u toho stíhám dopít kafe a vyfotit jeden ze tří vzlétajících horkovzdušných balonů. To jsem se vlastně ještě ani nezmínila! Ale ony tady ve Winthropu skoro každé ráno vzlétají balóny :)

Do práce nakonec ani nepřijíždíme moc pozdě. Dneska (a zítra) je zase svatba, takže lidí je dost. Ale samé make upy, všichni zůstávají. Počasí je krásné. Svítí sluníčko. A tak si dnešní den užije nejen nevěsta, ale i Adél s Verčou, které mají poslední day off a můžou se hezky válet na zahradě :) Dneska mi došel balíček z Amazonu. Je to knížka pro Leslie a Toma - Nikdo není daleko (There's no such a place as far away) od Richarda Bacha. Doufám, že mi do odjezdu dorazí i sandálky. Měla bych faaakt moc velkou radost. A Simča s Majdou určitě taky. Jinak by mi je totiž musely přivézt ony :D

Po práci zase jedeme k nám. Jen si dám něco menšího a vyrážíme s Denčou a Adél tisknout fotky do fotoknihy. Pamatuju si, že jsem ve Winthropu v obchodě viděla nějaký žlutý automat a tak jen doufám, že je na fotky. Ale trochu jsem se spletla. Je asi na nějaké losy nebo něco takového. A tak zase nasedáme do auta a pokračujeme do Twispu. Tam určitě mají, v takovém obchodě, kde mají od všeho trochu a ještě něco navíc. Zavírají tady v šest, ale to snad stihneme. V obchodě s jistotou mířím ke žlutým strojům s nápisem Kodak a koukám co a jak. No a co nevidím! Bílá cedulka a na ní napsáno, že automaty na tištění fotek se vypínají v 5:30 a šlus. Pohled na hodinky už mě spíš jen rozesměje než cokoliv jiného. Je 5:33. Absolutně zničený a zoufalý výraz krát tři přemluví slečny prodavačky, aby se nad námi slitovaly a dovolily nám ještě fotky vytisknout. Občas z toho sice vyleze něco jiného, než jsme očekávaly - třeba skupinovka z Goat Peaku stroj pěkně ořízne (není to standardizovaný formát) tak, že tam prostě nejsem :D Ale na první pohled si toho vůbec nejde všimnout, je to prostě fiknuté přesně mezi mnou a Denčou - ale pořád lepší než nic :)

Fotky si hezky rozložíme (pěkně pod nohy, abychom je musely překračovat), ale pokračovat s tím budeme až zítra. Simča taky připravuje fotky do rámečků pro Brigitte, do Officu a do Laundry. Rámeček pro poslední zmiňované ale není jen rámečkem, jak jsme si myslely. Obrázek, který jsme považovaly za takový ten papír, který se prostě do rámečku pod sklo pro představu vloží, byl ve skutečnosti pravým uměleckým dílem :D Simča se ale ničeho nebojí, nožem to rozřeže a pak už spoléháme na sekundové lepidlo.

Na další tvorbu už ale není čas! Dnes se totiž asi stal zázrak. Ve Winthropu se něco děje! A ne jen tak ledajaké něco! Má to trvat až do půlnoci, což zní jako super akce, vzhledem k tomu, že hospody tady zavírají v deset večer. Je to Barn Dancing! http://www.youtube.com/watch?v=RP2yacZLuoc Ano, překládáte správně. Jdeme tančit do stodoly. Všechny se hezky vystajlujem, abychom vypadaly co nejvíc jako kovbojky. A jedeme! 

Adél nás vyfotí a vyprovodí jako máma šesti dcer. Je unavená a tak zůstává doma. My ostatní přijíždíme před winthropskou červenou stodolu. Parkoviště plné. Ale všude ticho. Je to tím, že kapela má zrovna pauzu a tak se lidi učí kroky tance. Platíme $5 a hledáme místo, kam se posadit. Tenhle tanec totiž trénovat nemusíme. Už to umíme z naší lekce Line Dancingu :)

Sotva ale kapela začne vyhrávat, jsme na parketu a pěkně to rozjíždíme :D Písničky jsou krátké a pauzy dlouhé. Ale asi to prostě jinak nejde - jinak by totiž taky nemuseli vydržet. Za večer padly hlášky jako "Ti už jsou dva roky po smrti" nebo "I jejich děti už jsou po smrti" a zpěvačka dostala přezdívku podle Tima Burtona. Trocha českého černého humoru na americkém divokém západě. Abych jim nekřivdila, hrají vážně dobře! A repertoár je moc fajn http://www.youtube.com/watch?v=4uUQBC3J-7Y Co je ale důležité je to, že si to prostě náležitě užíváme. Je to prostě skvělé a už se vážně těším, až spolu s holkama někam vyrazíme. Třeba v San Franciscu. Nebo v Ostravě. Nebo kdykoliv kdekoliv :)

Této události k oslavě nadcházejícího pondělního Labor Day (Svátek práce) se účastní lidé všech věkových kategorií a to už od opravdu útlého věku. Ale dokonce i 3leté děti jsou náležitě vyoblékané a mají i ty správné boty. My si vystačíme s tím, co máme a se sebou navzájem. Přesto se mi ale dostává pocty a jsem vyzvána oregonským mladým kovbojem k tanci. A to je vám jízda! Prý je to swing dancing. A vypadá to skoro takto :D http://www.youtube.com/watch?v=mHANNkKBSNU No, ještě by bylo co trénovat, ale počkejte, však já přidám video a sami uvidíte :)

Těch pěti dolarů asi žádná z nás nelituje. A tak se na památku vyfotíme s kapelou a jelikož už zavírají stodolu a nic jiného tady otevřené není, jedeme domů. S Denčou a Verčou si ještě dáme vinný střik (musíme dopít ty zbytky vína, které tady všude možně stojí na stolech a v ledničkách) a povídáme si. A pak hurá hej spát...