Bad News

Sice bychom ještě spali, ale venku to vypadá krásně a tak nás sluníčko a dohoda tahají z postele. Ráno si uvědomuji, že jsem L&T řekla, že na zastávce Národní divadlo stačí jen přejít přes koleje a můžou na Hrad pokračovat tram.22, ve které už budu já s Brunem.  Ve skutečnosti jsou ale zastávky Národní divadlo 2 a oni přijedou na jednu a 22 odjíždí z druhé. Radši tedy vyjíždíme s předstihem, abychom je odchytili a zabránili tak dalším komplikacím. Ještě jsou totiž pořád bez telefonu. Tramvaj je ale tak nacpaná, že se na každé zastávce asi 10 lidí ani nevejde dovnitř a samozřejmě se všechno zdržuje. Přijíždíme tedy s 5ti minutovým zpožděním doufaje, že je napadlo počkat a nehnout se z místa. To ale bohužel není pravda. Prošmejdíme tak celé okolí, ale bez úspěchu. Mezitím se dozvídám od holek, že se jim nepodařilo vejít do tramvaje a tak přicházejí na cílovou stanici se zpožděním. Všichni tak sledujeme určené území jako ostříži a kontrolujeme telefony, jestli nám přece jen od někud nezavolají. Pusto - prázdno - ticho. Tedy co se L&T týče. Jinak spíš ??? - plno - hlučno (jaký je protiklad pusta?). Kupuju SIMkartu a zprovozňáujeme jim telefon, ať už se pro příště nic takového nestane. Ještě se mi při mé šikovnosti daří otlouct Brunovo nové jojo.
Po více jak hodině čekání se s Brunem narveme do tramvaje a po tom, co ujedeme 2 zastávky volá Tom z hotelu (dříve se mi s nimi takto nepodařilo spojit), že se ztratili, vrátili na hotel a do 20 minut budou u ND. Jedeme tedy zpátky a ko-ne-čně se potkáváme. Máme pak znovu dost velký problém se vejít do tramvaje, ale jsme neústupní (když už jsme uvnitř, ústupní z nedostatku místa ani být nemůžeme) a tak se nám to přece jen daří. A tak se, sice se skoro dvou hodinovým zpoždením, setkáváme před Hradem. A s námi dalších milion lidí. Necháváme se unášet davem a pomalu se suneme do útrob pražského královského sídla. Přicházíme tak akorát na střídání hradních stráží a natahujeme krky (teda já určitě), ať vidíme co nejvíc z těch fešáků v uniformách. Říkám si, že je škoda, že si sem neudělám cestu častěji ;)
Přestože se kolem katedrály vine snad nekonečná fronta, rozhodujeme se si ji vystát. Tohle přece stojí za to! I když je s námi uvnitř opravdu mnoho přemnoho lidí, snažíme se načerpat co nejvíce z krásy této nádherné skoro 670 let staré stavby. Davů už máme plné zuby a tak se vydáváme zpět do centra. Cestou ještě potkáváme Vánoční obchod, do kterého se Leslie, jako největší milovník Vánoc, musí jít podívat. S Brunem na místě předvádíme stručnou ukázku velikonočního pondělí po česku (kromě baněk zde totiž najdete taky kraslice a karabáče). Tom nám na oplátku prozrazuje, že měli jedny Vánoce 6 stromečků. Proč ne!
Koukneme ještě rychle na 100 věží Prahy a jdeme dál, do restaurace Koloniál, kde máme rezervaci. Od 15 hod. máme v plánu výlet lodí a tak si vybíráme něco, co snad do té doby stihneme sníst. Bohužel se nám to ale nedaří. A tak aspoň v klidu doobědváme. Pak se loučíme. Já jedu s Brunem domů a na nádraží (bohužel už mě opouští) a zbytek osazenstva se vydává na plavbu ve čtyři.
Koloběžka nás opět tahá z průšvihů a tak se stihneme dokonce i v klidu rozloučit. Já jdu pak na byt, abych aspoň něco sbalila a před šestou vyrážím na Malostranskou do kostela sv. Tomáše, kde se dnes slouží mše v angličtině. Jsem ráda, že jsem se rozhodla k nim připojit. Trochu mě to uklidňuje. Po bohoslužbě se znovu rozdělujeme a tentokrát už každý míříme tam, kde dnes budeme spát. Pro mě to bude naposledy.
Začínám si libovat, jak dobře nakonec ten dnešní den dopadl. Balím se do krabic a doufám, že teď už vše půjde hladce. Pak mi ale píše Tom. Zavolej, máme malý problém. Okamžitě zvedám telefon a zjišťuji, že mu dnes někdo ukradl peněženku, ve které měl všechny kreditky. Jen doufám, že tam neměli taky hotovost a doklady! Já už vážně nevím, co se to děje! Znovu se ukazuje, že může se vždy najde něco, co vás překvapí. Radši pro dnešek končím, abych vám třeba nepřinesla ještě další blbé zprávy. https://www.youtube.com/watch?v=8-sA4ucyNS8