Ateliér... ateliér?

Dneska začínáme už v 9:15. Kupodivu se mi opravdu daří vstát včas a taky včas přijít do školy. V aktovce si nesu oříšky k svačině, pitíčko a oběd v krabičce. Jako správná školačka. Marco dnes přednáší o různých urbanistických přístupech v Evropě v 60. letech 19. století. Paříž, Barcelona, Milán. Umí o tom mluvit dost zajímavě. Píšu si do sešitku. A těším se, až budeme něco vymýšlet. O pauze se přidávám k takové hodně mezinárodní skupince - Iro (Řekyně), Erik (Australan) a ještě nějaká Italka. A jsme čtyři.

Po přednášce si sedám na chodbu ke stolu a stahuju z internetu všechny podklady ke studiu. Obědvám kuře s rýži a zeleninou. A pak se ke mně přidává Katka, povídáme si, trochu plánujeme, co bychom všechno měly ještě vidět, ukazujeme si školní projekty… A pak mi dochází, že nesedím na chodbě, ale v ateliéru!! Tohle je asi ten jediný pracovní prostor. Spoustu lidí tady vyrábí nějaké modely a podobně. Ve Vídni na technice to tak prý mají taky. Asi jsem vážně rozmazlená z naší školy. To nevím, jak tady teda něco udělám - buď školní chodba s nedostatkem zásuvek a pracovního prostoru a nebo pokoj bez stolu a internetu. Uf. No možná dobře, že děláme ty urbanismy a ve skupině, třeba má někdo z mých kolegů stůl, internet, prostor i zásuvky.

Sedíme ve škole vlastně dost dlouho. Vyšlo zrovna 1000. dílo italského časopisu Domus (design a architektura), tak si jeden cestou kupuju. Domů přicházím, když už začíná pomalu stmívat a taky ochlazovat. Už se mi nikam moc nechce a tak se pouštím do úklidu. Vysávám, utírám prach, umývám kuchyň, jdu s tříďákem… No a pak si trochu kreslím, koukám na filmy, večeřím omeletu s rajčaty a olivami, mám se dobře a jdu spát.