Asi prasknu, už mě tak nekrmte

Bruno mě budí v 7:15, abychom se ještě rozloučili, vstávám 7:40 a snídám s rodiči (supr jogurtová pomazánka, to musím taky udělat!), povídám si s maminkou, s Dájou a Teodorem k babi a dědovi na kopec, koukáme na fotky, domů na oběd (už žádné maso prosím - minestrone polévka, zapečená brokolice s bramborama mňam), píšu cedulky na olympiádu do školy, jedu 16:27 a ne 14:36 jak jsem si myslela, s Brunem do nemocnice (včera spadl a narazil si záda, radši ho zrengenujem, jestli není naštípnutý), v čekárně koukáme na hokej, spěcháme na nádraží, regiojet má prý 50 minut zpoždění, jdeme na kafe Čerstvý boby, regiojet má prý jen 30 minut zpoždění, spěcháme na nádraží, regiojet má prý 50 minut zpoždění, jedeme na jiné nádraží, kupuju si jízdenku na pendolino, místo pendolina jede nějaký normální rychlík, ale prý nebude mít vůbec zpoždění (k čemu je pak to pendolino?), sedím v jakože pendolinu, přijíždí můj regiojet, loučíme se, slzy na krajíčku, Bruno běží podél vlaku, v kupé koukáme na hokej (viděla jsem jen 2 zápasy a oba jsme prohráli achjo), čtu si Pchjongchjangská akvária, už jsem v Praze, rychle domů, pozdě na loď na pivo s Magdou, Matesem a Terezou, domů a spát.