To jsem tak jednou...

Ta IKEA mě asi nějak zmohla. Nejsem totiž vůbec schopna vstát. V 11 se teda donutím otevřít oči a knihu a asi hodinu a půl si čtu úžasná Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye. Ležím v posteli a najednou vidím, že za oknem je okno s okenicí a ta vrhá stín na stěnu domu. A tak si to jdu nakreslit. Pak se zase na chvíli vracím ke knize, omeletě a čtvrtině obří papriky, vodě s bezovou šťávou, italštině a tak. V 17:30 mám být ve škole na rozřazovacím… Celý článek ›

Vstávám s dobrou náladou a s předstihem. Na desátou mám sraz s Káťou, abych si vyřídila Tax code (něco jako rodné číslo, bez kterého se tady neobejdu). Stíhám trochu studovat italštinu, snídat, poslouchat rádio, uklízet… A pak vycházím do krásného, slunečného a větrného dne. Za 15 minut jsem na magistrátu, nebo jak by se tu tomu řeklo, a za hodinu odcházím s Codice Fiscale. Procházíme přes park, nastupujeme do metra M1, jedeme na konečnou, přesedáme do… Celý článek ›

Tak si tak ráno pospávám, odkládám budík, převracím se z boku na bok… A pak mi dochází, že se mám zapsat do ateliéru a je omezený počet míst! Naštěstí se docela rychle orientuju na stránkách a zapisuju si urbanistický ateliér, historii architektury a základy rekonstrukce památek. Uf. A když se na stránku koukám za nějakou dobu, zjišťuju, že spadnul systém a neuložilo se mi to. V ateliéru už volné místo není, ale je tu ještě jeden se stejnou anotací a… Celý článek ›

Takže dneska to opravdu začíná. Do školy jdu na dvanáct, do té doby se válím, studuju italštinu, foukám si vlasy a jsem čím dál tím víc nervózní, že to nenajdu, že se mi tam nebude líbit a že nebudu mít žádné kámoše. V 11 vyrážím na metro. Venku je krásně a tak vytahuju sluneční brýle. Takhle jsem si tu Itošku představovala! Asi vypadám jako místní. V naší ulici se mě ptají, jestli nevím, komu patří to auto, co tam tak blbě parkuje (nebo aspoň… Celý článek ›

Dnešní den ze tří čtvrtin všech let vůbec neexistuje. Takže jsem se rozhodla zůstat v posteli. Celý den jsem se koukala na filmy (Iron Man), četla jsem si (Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye) a učila se italsky (aplikace hlásí, že už jsem ze 4% plynule mluvící Italka). Taky jsem skypovala s rodinou (oni mě neslyšeli a já jsem je neviděla, ale popovídali jsme si báječně) a nakreslila jsem náš byteček. Ve skutečnosti je ještě menší. Celý článek ›

Jestli bylo ve středu ne příliš pěkné počasí ,ve čtvrtek docela ošklivě, v pátek špatné počasí a v sobotu hnusně, je v neděli příšerně. Leje jako z konve. Poslední společné ráno ale musíme mít správnou italskou snídani, takže se přese všechno vydáváme do kavárny, která nám padla do oka hned první večer, abychom si dali italskou kávu, francouzský croissant a rakouský vídeňský pudingový koláček.Po snídani si jdeme koupit něco k obědu a další… Celý článek ›

Takže jak se tady mám? Je tu čím dál tím víc hnusné počasí. Nevadí. Vydáváme se ještě jižněji než včera - do muzea Fondazione Prada. Nově opravený a dostavěný kus krásné architektury od studia OMA. Takže jestli jsem včera doporučovala Symbolismus a bar, dnes měním na tohle. No vážně, úplná pohádka pro architekty. Přestože je venku opravdu odporně, nejde si pomoct a procházíme z jednoho krásného objektu se skvělou výstavou do dalšího krásného… Celý článek ›

Počasí je pořád stejně nepříjemné, ale už se nemůžu ohánět tím, že všechno ještě uvidím (budu tady přece jen pár měsíců). Míříme opět do historického centra Milána, tentokrát jinou cestou. Sem tam vyfotím nějakou fotku, uvidím, co z toho bude. Mám totiž foťák na film. Teď černobílý (tak mi aspoň tolik nevadí šedivá obloha), ale už se těším, až si cvaknu krásné žluté tramvaje a modré nebe na barevný.Okolo Plazza Duomo je opravdu k nalezení… Celý článek ›

Po dospání jet legu (haha) se probouzíme do chladného milánského únorového poledne. Snídáme střídmě - jednak pro to, že toho k snídani moc nemáme, a pak taky proto, že už je skoro čas oběda. A co by mohlo být lepším prvním italským jídlem, než čerstvé tagliatelle s červenou omáčkou s bazalkou a pravým parmigianem? Hned se tak hodí první dárek, malé struhadýlko. Nesmí chybět taky zelenina a víno.Venku to není zrovna na procházky, ale stejně se… Celý článek ›

Tak to vypadá, že zase nastal čas něco napsat. 24. 2. 2016, na dědovy narozeniny (všechno nejlepší!), jsem odletěla do Milána. Na 5 měsíců na Erasmus. Jela jsem jen tak nalehko - s aktovkou na zádech. Jakto? Kufr mi totiž vezl můj gentleman. Mám totiž to štěstí, že je tady na pár dní se mnou.Na první dojem Miláno asi moc nedá. Sotva člověk vystrčí hlavu z letadla, praští ho do nosu ne příliš příjemná vůně. V centru města už to, naštěstí, jako… Celý článek ›